Hory, krásná krajina, čisté řeky a vzduch, trekování, kempování a akro představují jen několik bodů, kterými by se dala popsat naše „aktivní dovelená“ ve Slovinsku. Stalo se již daným opravidlem, že pokud vyrazíme někam za hranice, je to vždy nějak spojeno s akrojógou, se sebezdokonalováním a s načerpáním nových zkušeností.
„Acroventures“ /http://acroventures.org// představuje koncept který spojuje turistiku s akrem a s poznáváním nových zajímavých lokalit. Hlavní blok workshopů byl pod režií skvělých Australanů, Caitlin a Dana, kteří spolu vystupují pod logem Duo Die, jsou opravdu úžasní, po stránce profesní i osobnostní.
Naše putování s akrojógou bylo situováno do kouzelného prostředí Slovinských Apl, národního parku – Triglav https://www.google.com/maps/place/Triglavsk%C3%BD+n%C3%A1rodn%C3%AD+park/@46.3551454,13.8283128,11z/data=!4m8!1m2!2m1!1striglav+national+park!3m4!1s0x477a8a8aeb7a1eed:0xf00f81d513270f0!8m2!3d46.3341561!4d13.8286691
Zvolený úsek kopíroval tok řeky Soča od samého pramene. Přesouvali jsme se pěšky, Stany a těžké věci na cestě z kempu do kempu obstarala transportní auta. V jednom kempu se většinou trávily dvě noci.
Náš běžný den probíhal asi v následujícím rytmu. Ráno od 8:00 byla hodinka určená stojkám. Většinou ve velmi poklidném stylu, pod vedením precizního a osobitého Simona z Německa. Velká pozornost se věnovala přípravě zápěstí a práci ve dvojici se spotterem. Lekci uzavírala pětice půlmiutových spottovaných výdrží se snahou o vlastní balanc. Poté následovala snídaně a balení osobních věcí a stanů. Potraviny pro 15 s námi jezdili „jídelním autem“ a vždy po dojezdu do kempu se postavila provizorní kuchyně krytá party stanem a lavice kde jsme mohli sedět a hodovat. Snídaně byla formou švédského stolu, kde si každý mohl vybrat, na co měl náladu. Většinou bylo k dispozici pečivo, sýr, marmeláda, nutella, arašidové máslo, jogurt, nakrájená zelenina, ovoce, vajíčka a zbytky od předešlé večeře. Kupodivu chybělo kafe, v kempech se dalo ale celkem v pohodě koupit. Po snídani jsme si každý za sebe z nabídnutých surovin vyrobil oběd na cestu.Po snídani a sbalení všech krámů, jsme naskládali „těžká“ zavazadla do aut a s lehčími batůžky vyrazili na trek. Většinou jsme se přesouvali z kempu do kempu, dvakrát jsme měli výšlap do hor. Pochod trval zpravidla okolo 4 hodin. Zpestřovalo ho koupání v nádherně čisté ale i ledové Soče z které se téměř všude dalo bezpečně pít a brát pitnou vodu. Po doražení na místo, nebo v průběhu treku nás čekal vrcholný zážitek dne – AKRO workshop. Každý den bylo jiné téma. Postupovali jsme progresivně od partnerských kalibrací až po standing akro. Poslední tři dny byli workshop formou asistovaného dozoru, kdy každý mohl pracovat na čem chtěl. Ze všeho nejvíc jsem oceňovala trpělivost, enthusiasm a podporu obou učitelů po celou dobu workshopu i po něm, kdy následoval volný trénink pro ty, kteří ještě neměli dost. Poměrně pozdě, až kolem půl deváté byla teplá večeře, každý den v jiném stylu. Jídlo bylo dobré, ve velkém množství, každý si mohl přidávat podle libosti. Čas po večeři se trávil různě, povídáním, jamováním, masážemi, a pod.
Poslední dva dny jsme místo chození měli možnost vyzkoušet sjezd Soči na kajaku. Možná to ani nebyl kajak, nejsem odborník. Prostě pevná nafukovací loď pro tři, kdy všichni pádlují. Kvůli bezpečnosti a teplotě vody jsme v půjčovně nafasovali tlusté neoprenové kombinézky, ponožky a botky, bundu proti větru, záchrannou vestu a helmu. První den kajaků bylo deštivo a pod mrakem. Já osobně jsem spadla do vody ještě dřív než jsme vyjeli a po cestě přišla k dobru i větrovka. Druhý den už pražilo sluníčko a místo bundy se spíš hodila vrstva opalovacího krému a sluneční brýle. První den byla řeka dravější, místy si loď dělala spíš co chtěla a několikrát jsme nedobrovolně skončili v naplavených větvích a kmenech. Druhý den to byl spíš jeden velký rybník, pohodička a víc pádlování. Poslední jedenáctý den výpravy jsme se rozloučili snídaní, sbalili všechny věci a auta nás odvezla zpět do Lublaně, kde jsme se i na začátku setkali.
A hodnocení na závěr:
Výpravu organizovala skupinka 4 lidí. Určitě odvedli super práci, naplánovat organizačně a logisticky takovou akci je pořádná makačka. Někde byli stále ještě drobné trhlinky a mušky, které se jistě časem vychytají. Lokalita byla zvolena perfektně, Slovinsko jsem dříve znala spíš jen jako noční projezdovou trasu směrem na dovolenou do Chorvatska k Jadranu. Národní park Triglav je úchvatný, zelený a čistý. Řeky jsou modré a skály bílé. Všude kvete plno horských květinek. Červen je jistě i velmi dobrý termín na návštěvu, protože v kempech a na trecích je jen málo lidí. Kempy sami o sobě jsou většinou, pěkné, moderně zařízené a čisté, sociálky a teplá voda až na jeden případ fungují jak mají. Kurz také není nijak necitelný. Přišlo mi zde levněji než v Rakousku a Chorvatsku.
Trochu proti hovoří poněkud vysoká cena za celou akci a totální závislost na počasí, které člověk neovlivní. První den pobytu, kdy silně pršelo jsme našli azyl pro konání workshopu v horské základní škole, protože dětičky měli prázdniny. Byla to vlastně záchrana, ale věci ve stoje bychom zde stejně nezvládli kvůli nedostatku místa. Naštěstí, nám ale zbytek pobytu počasí vyšlo perfektně. Sluníčko svítilo každý den a teploty byly okolo 27 st C.
Obecně shrnuji tento model dovolené, nebo řekněme akroretreatu jako perfektní. Nesedíte celou dobu na jednom místě, pořád přicházejí nové podněty, posuny a přesuny a není čas na to začít se nudit. Člověk rozhodně i pozná kus nové země a rozšíří si svoje obzory. Kombinace akra a chození je podle mě perfektní. Jde o dvě zcela jiné aktivity, jiné formy pohybu a zapojení těla a svalů.
Jídlo bylo fajn, kuchař Carú taky. Ke konci pobytu už byla malinko nouze o čerstvé potraviny, ale večeře byly vždy luxusní. Tématické Workshopy neměli chybu, tam bych neměla co vytknout. Osobně mě tolik nesedly, poslední tři workshopy, které probíhali formou jamu. Znáte to, někdo neví co dělat, později každý zkouší něco jiného nebo kopíruje souseda a učitelé běhají okolo. Netvrdím, že jsem se v tyto dny nic nenaučila, ale vedená první pětice byla pro mě po všech stránkách mnohem přínosnější.
A moudré slovo na závěr: Určitě ještě kdykoliv v budoucnu ráda navštívím Triglav, určitě ráda uvidím Dana a Caitlin, kteří jsou nepřekonatelní svým stylem provedení a výuky zejména ikarian akra a handstandů a obecně můžu říct celého stylu „dynamic Acro“ a taky se zcela určitě nevyhnu modelu akro plus něco, a je jedno jestli to bude, kajakování, chození, běh nebo lezení po skalách. Byl to fajn napněný čas a rozhodně můžu všem doporučit.